Já, Robot!

Kdo to vlastně řídí, když stroje začnou myslet za nás? 

Trhy tento týden klesly poté, co Michael Burry — muž, který kdysi vsadil proti samotné realitě odhalil sázku 1,1 miliardy dolarů proti oblíbencům umělé inteligence. Investoři to označili za odvážné. Filozofové za nevyhnutelné. A stroje? Ty mlčely. Byly příliš zaneprázdněné obchodováním.

AI, kdysi pohodlný "stážista", který psal e-maily a počítal zásoby, nyní pohybuje kapitálem rychleji, než vlády stihnou definovat pravidla.
Nepomáhá už lidskému úsudku — nahrazuje ho.
A přitom čím efektivnější algoritmy jsou, tím méně chápeme, proč vlastně dělají to, co dělají.

Teoreticky trhy stále "řídí fundamenty". V praxi je však řídí řádky kódu, které sní o efektivitě, zatímco lidé sní o významu.

Ironie je téměř obdivuhodná: 
Postavili jsme stroje, aby odstranily lidskou chybu.
Teď odstraňují samotné lidi, zdvořile, algoritmicky a bez emocionálních výkyvů.

Sázka pana Burryho proto možná není o zisku. 
Možná je to akt rebelie,  short proti lidské pýše, pojistka proti naší vlastní digitální sebejistotě.  Připomínka, že když dashboard řídí auto, už nejsme investoři — jsme pasažéři ve vozidle, které měří svůj úspěch vzdáleností od srázu.

Přesto přetrvává optimismus. Trhy, které kdysi bály inflace, teď mají strach z vědomí strojů, a přesto kapitál stále proudí — nerušeně, dokonale iracionálně — jako by šeptal:

"Uklidněte se. Systém ví, co dělá."

Možná ano. Nebo možná, jak Burry tuší, stroje se konečně naučily užívat si absurditu lidské víry.