Dětská traumata v dospělosti

Dětská traumata v dospělosti, to jsou naší velmi častou prací s klienty. Podceňované stresové situace, nemoci, úrazy v prenatálním, kojeneckém i školním věku se propisují do našich dospělých životů. Někteří lidé věří, že děti si "vybírají" své rodiče. A že skrze tuto volbu nesou určitá témata nebo úkoly. Jiní tento pohled nemají – a přesto se u všech bez rozdílu potvrzuje, že atmosféra, ve které jsme vyrůstali, formuje nejen naše vztahy, ale i způsob, jak sami sebe vnímáme.

Pak nastávají velmi závažné situace, kdy je naše poslání "spojit rodinu" či ukázat "jiný směr" vystaveno nelehkým zkouškám.

Máte na výběr

Buď zůstanete v roli oběti, která pořád hledá důvody, proč to nejde. Nebo si řeknete dost a začnete tvořit život podle svých pravidel. Není to snadné. Ale je to možné.

Změnit svůj příběh můžete kdykoli. Ne včera. Ne zítra. Dnes.

Kdo zažil těžké dětství, ví:

• nemoc v raném věku

• rozvrácená rodina

• ztráta rodiče

• citové odmítnutí

• znásilnění, interrupce, osamění

…to nejsou "vzpomínky". To jsou základy, na kterých jsme postavili celý zbytek života. A pokud jsou popraskané, všechno, co stavíme dál, se kymácí.

Měli jsme před lety klientku, jejíž stav, s přibývajícím věkem, menopauzou a jinými potížemi manifestoval ve velmi silnou narcistickou poruchu osobnosti. Stalo se tak po smrti její matky.

My vždy s klienty pátráme po příčinách. Společně jsme hledali souvislosti, ne diagnózu, ale kořeny.

Ve dvou letech, v polorozvrácené rodině, zánět mozkových blan. V osmi letech, jako výsledek nefunkční rodiny, sebevražda otce. Ve 14ti letech těhotenství a interrupce.

Jak to ovlivňuje Vás život? Uvědomíme-li si, že veškerá tato traumata byla vždy zametena pod koberec, stala se tabu.

Zánět mozkových blan ve dvou letech s posláním spojit rodinu. Nepovedlo se a od té doby se prolíná celým dalším životem pocit neschopnosti a trvalého selhání. Kompenzováno stavy projevu nulového sebevědomí, v ponižování ostatních, zdůrazňování chyb těch druhých, stav oběti a trpitele. To, že se poslání nepodařilo uskutečnit, není ale chyba dotyčné klientky, je to použití nesprávných vzorců, neschopnost řešit situace tak jak jsou. Neschopnost přijeti, odpuštění a opuštění. Tento stav, zcela jediný správný, nahrazuje stav trvalé oběti, kdy všichni ostatní můžou za má utrpení, a život mě trestá.

Není to tak. Živost netrestá. Jen setrváváte v nevyhovujících a nefunkčních archetypech, používáte špatná omezující přesvědčení.

Přebíráte mylné vzorce, které zhoršují Váš stav. Alibisticky si nalháváte, že je to v mém věku normální, matka to měla taky, s tím se nedá nic dělat. A "holky v práci říkaly", to je velká mantra!

Naprostá většina omezení neměla v tomto případě žádný medicínský základ. Vyšetření negativní. Vy ale žijete s pocitem viny, kterou jste si sami definovali a která Vám byla nepřímo vštěpována rodinnými archetypy. Veškerá psychická, emoční, zátěž se projevuje příznaky na Vašem těle.

Máte vždy možnost volby, To je na životě to krásné. Svoboda rozhodnout se. Ponesete si doživotně punc oběti, s následky mnohdy až fatálními, nebo vykročíte z rodinných schémat, která Vám již neslouží a brzdí Váš rozvoj, duševní klid a svobodu?

Můžete, jako klientka, setrvat ve stavu trvalého hledání svého otce, obviňování všech a všeho, co může za Vaše selhání a neúspěchy, ve všech aspektech života. Můžete se ale také vzepřít, nastavit si vlastní životní vzorce a pravidla. Ty, které jsou v souladu s vašimi osobními plány, cíly, přáními, sny, vizemi.

Nikdy není pozdě na změnu, není pozdě na zamyšlení a zhodnocení, jakkoliv se to na první pohled může jevit nereálné.

My ve WEATHPLUS stojíme při Vás.